Zbudovali jsme nový ježkovník.

Starý ježkovník už dosloužil, a tak sedmáci v přírodovědném semináři vyrobili nový. Jakmile to počasí umožnilo, zabudovali deváťáci ježkovník na vhodné místo v přírodní učebně u jezírka. Ježkovník je podzemní příbytek pro ježka. Přes léto je opuštěný, ježek ho využívá pouze k přezimování. Z toho důvodu se ježkovník zakopává minimálně půl metru hluboko do země, aby nepromrzal.  Ježek přečkává zimu pravým zimním spánkem, říkáme, že hibernuje. Jakmile nastane podzimní čas, ježek se začne ukládat k zimnímu spánku. Nejdříve šmejdí všude po okolí a cpe se, co to dá, aby si vytvořil dostatečné zásoby podkožního tuku na celou zimu. Poté vyhledá vhodný úkryt (a tím je náš ježkovník), ten si posléze zateplí mechem, listím a suchou trávou. Ucpe i vchod, aby mu do zimního obydlí nefoukalo a aby ho během spánku nepřekvapili nezvaní hosté. No a pak usne. Spí hlubokým spánkem, jeho dech a tep se zpomalí na minimum, výrazně klesne i jeho tělesná teplota. Kdyby jeho hibernaci někdo předčasně přerušil, ježek by vyčerpáním umřel. Teprve zjara nastane pozvolné probouzení. Ježek je vybaven svými vnitřními přírodními hodinami, které mu měří čas spánku a probuzení nezávisle na venkovním počasí. Stává se tak, že ježci se někdy probudí do docela nepříjemného jara, jak tomu bylo například letos. Usilovně pak shánějí něco k snědku, protože během zimního spánku spotřebovali všechny zásoby tuku. Jsou hubení a plandá na nich kůže. Ale nemusíte si dělat starosti. Ježek, ač je hmyzožravec, jí i šneky a žížaly a zdechlinky a vajíčka a ... no prostě téměř vše, co najde. Nejvíc ze všeho má rád různé škůdce, proto ho rádi na zahradě vidíme a proto jsme mu u nás zbudovali zimní příbytek. A ještě jedna informace pro zvídavé děti: ta tenká trubka, která čouhá z ježkovníku, je ježčí klimatizace. Prostě větrací otvůrek.

Navštivte fotogalerii.